Jdi na obsah Jdi na menu
 


KUPŘEDU LEVÁ!

1. 9. 2016

Dobrý den.
Dovolte, abych se představil.
Jmenuji se… ale to vlastně není důležité.

Narodil jsem se na Slovensku ve městě LEVice (maďarsky LÉVa, německy LEWnens) jako LEVboček. V mých deseti letech se celá naše rodina rozhodla odstěhovat do LEVoče. Již po několika hodinách strávených mezi novými spolužáky na místní ZŠ jsem pochopil, že nebudu oblíben. Mým osudem a životním údělem - stejně jako jiných podobných jedinců - je neustálý boj o svá PRÁVa. Patřím totiž k menšinám, které nikdy neměly na růžích ustláno, které neustále byly odstrkovány z centra dění. Jsem totiž LEVák.

Jako dítě jsem rád navštěvoval ZOO. Samozřejmě, že mé první krůčky vedly ke kleci, v níž oPRAVdové maso (a žádnou syntetiku) žral LEV. Moji pozornost také dokázala upoutat elegantní samice LEVharta. Ty výjevy mě čímsi fascinovaly a byly jedněmi z mála radostí, kterými mě život zahrnul. Stejně jako má první cesta k moři. To byl skutečný zážitek: poprvé jsem totiž letěl letadlem TupoLEV Tu – 154 s maďarskou společností MaLÉV. Kromě nezbytných ručníků, opalovacích krémů, slunečních brýlí, nafukovacího lehátka jsem jsi nezapomněl přibalit i knihu Malý Bobeš od mého oblíbeného autora J. V. PLEVy. A v té době, na konci deváté třídy, jsem konečně prozřel:  řekl jsem si, že budu spisovatelem, aktivistou a politikem (přirozeně LEVicovým).lev_levy.jpg

Na gymnáziu jsem se vrhnul na hodnotnější literaturu. To byla doba, když už jsem definitivně opustil dobrodružné romány od Karla Maye. Nicméně doteď s láskou vzpomínám na malého hrdinu, kterého jsem nadevše miloval. Byl to věrný průvodce Kary ben Nemsího po Orientu. Pořád nevíte? Dobrá tedy, prozradím vám jeho jméno: byl to slovutný Hádží HaLEF Omar ben hádží Abú'l Abbás ibn hádží Dávúd al Gossarah.

ALE Vraťme se na střední školu. Jsa okouzlen mladým češtinářem, sáhl jsem (LEVou) rukou po dílech světoznámých autorů. Doslova jsem hltal knihu LEViathan anglického filozofa Thomase Hobbesse, týdny jsem se neodlepil od úžasného postkatastrofického románu MaLEVil francouzského spisovatele Roberta Merleho. Mým nejoblíbenějším spisovatelem byl ale jednoznačně LEV Nikolajevič Tolstoj. Mimochodem, dnes se mi do rukou dostala kniha povídek autora Varlama Šalamova z prostředí sovětských gulagů s názvem LEVý břeh. Tak nějak podvědomě cítím, že by mohla být dobrá.

Na gymnázium dodnes s láskou vzpomínám. To bylo jedinečné místo, kde jsem si neskutečně rozšířil obzory. Neexistovala snad oblast, kterou bych nechtěl neprozkoumat. V hudbě mě oslovily songy hip hopové formace Fugees se zpěvákem Jeanem WycLEFem, mezi mé oblíbené zpěvačky patří dodnes nepřekonaná Monika LEWinská.

Přiznám bez mučení, že k botanice a mykologii jsem si nějak nedokázal najít cestu. Jediná rostlina, kterou jsem nadevše miloval, byla LEVandule. Jinak to bylo samé: heřmánek PRAVý, kakaovník PRAVý, indigovník PRAVý, ženšen PRAVý, oman PRAVý, anýz PRAVý, hřib PRAVý.

Nakonec jsem s překvapením zjistil, že mě baví sport. Zpočátku jsem byl jen vášnivým  fanouškem. Nevynechal jsem byť jen jediný přímý přenos nebo záznam zápasu, v němž hráli moji oblíbenci z Bayeru LEVerkusen. A dnes, když se na hřišti setkají se svým odvěkým rivalem z  FC Bayern Mnichov, řeším obrovské dilema, komu vlastně fandit. Za LEVerkusen totiž nastupuje záložník - s dnes typicky německým jménem - LEVin Öztunalı. A proti němu na druhé straně v dresu Bayernu Mnichov stojí nevyzpytatelný  fenomenální útočník Robert LEWandowski. A pak si vyberte! A nedokážu si ani v nejdivočejším snu představit, komu bych držel palce, kdyby se ve stejné základní skupině Ligy mistrů nebo Evropské ligy ocitly tyto dva týmy společně s LEVski Sofia. To už bych si to šel hodit.
Nezůstalo pouze u teorie - sám jsem se časem stal aktivním fotbalistou. A nechci se chlubit, ale na LEVém křídle jsem vážně neměl konkurenci. A když se vyskytla možnost přestupu ze své rodné vísky do dnes již prvoligového FC Slovácko (v současnosti trénované bývalým českým fotbalovým obráncem a úspěšným trenérem Stanislavem LEVým), neváhal jsem ani minutu. To již bylo během studia na vysoké škole na fakultě sociálních věd UK.
Bohužel mou sportovní kariéru záhy ukončilo zranění - utrhl jsem si přední křížový
vaz. Samozřejmě v
PRAVém koleni. A příčina? To byste nevěřili - uražené kolíky PRAVé kopačky. Okamžitě, jak mi to můj zdravotní stav dovolil, jsem jel boty reklamovat. V obchodě se cukali, reklamaci nechtěli uznat, pouze se pokusili poškozenou obuv oPRAVit. Bezvýsledně. Tak jsem si aspoň vyhádal sLEVu.
Léčení se neustále vleklo, rehabilitace nepomáhala a to mě ušetřilo nástupu na povinnou základní vojenskou  službu. Nedokázal jsem totiž udělat vPRAVo - v bok!
Vrátil jsem se ke svým milovaným ke knihám. A k médiím. A k politice. Významnou úlohu v rozhodovaní sehrály mé dva životní vzory: LEV Davidovič Trockij a americký senátor Paul LEVota. Nástup do týmu České teLEVize byl tedy jasnou volbou. To místo je pro mé působení jako stvořené. Jsem tam sice zatím jako eLÉV, ale moje myšlenky jsou zde všeobecně přijímány. Když si přinesu spacák, hned se zde cítím jako doma. Věřím, že zářná budoucnost mě teprve čeká. Prosadím se, i kdybych se měl naučit LEVitovat. Neštítím se žádné LEVárny ani LEVingstónů - s chutí třeba použiju nějakou salámovou metodu.

Ale nedělejte si mnou starosti. My menšiny si dokážeme prosadit své zájmy. Nechceme nic víc, než jen oddělit zrno od pLEV. A to my to zvládneme. LEVou zadní.