Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lidl - piece of heaven?

21. 9. 2016

Asi mnozí z vás znají švédskou pop-rockovou formaci Roxette. A možná si někteří vzpomenou na hit Listen to Your Heart (už ji mám navždy spojenou s reklamou na zubní pastu Odol - „Odolu neodoláš!“). V textu písničky mně zaujala slova „..your little piece of heaven“. Proč? Vysvětlím později.

Mám rád švédské skupiny. Asi nejvíc (podobně jako prezident Zeman) ABBU. Na tu si vždycky vzpomenu při genderovém, menšinovém, politicky, mediálně, sexuálně, rasově, enviromentálně a zdravotně korektním běsnění eurohujerské kliky. A jen se v duchu modlím, aby se na index zakázaných písniček nedostala (a možná se tak stane nejdříve zrovna ve Švédsku) má oblíbená písnička People Need Love. Poslechněte si sami ta - dnes - rouhačská slova:

 

 

 

 

 

 

 

 

Man has always wanted
a woman by his side
to keep him a company
Women always knew
that it takes a man to get
matrimonial harmony
Everybody knows
that a man who's feeling down
wants some female sympathy.

A dále:

Flowers in the desert
need a drop of rain
like a woman needs her man
If a man's in love
and she says she wants the moon
Then he'll take it down if he can

Zkuste s tímto songem přijít do nějaké mírumilovné LGBT komunity a troufněte si takto opěvovat tradiční svazek a lásku mezi mužem a ženou. Nebo ji pusťte na plné kule;) nedejbože na nějakém Pochodu Tvrdosti (omlouvám se, samozřejmě Hrdosti). To vám pak půjde o… (chtěl jsem napsat kejhák, ale možná půjde o jinou část těla). Ocitnout se v Proudu rozvášněných milovníků téhož pohlaví, to není žádná prdel!
Ale zpět ke švédským skupinám. Později po ABBĚ přišli o kapku tvrdší Europe nebo blázniví Rednex.

A čím mě zaujal právě ten „malý kousek nebe“ od Roxette? Protože s oblibou chodím nakupovat - právě do Lidlu. Poměrně velký výběr zboží ve slušné kvalitě za dobré ceny. I třeba nářadí do dílny, které tam koupím, kolikrát vydrží víc než to značkové vyrobené někde v Asii. Stejně tak třeba dobré oblečení pro deštivý podzim se tam dá pořídit levně. Ale hlavní důvod, proč tam chodím, jsou usměvavé a ochotné prodavačky. Aspoň ty ve Veselí nad Moravou zaslouží obrovskou pochvalu.
Ne, nebojte se, toto není reklamní článek. Ten by vypadal úplně jinak. Teď se totiž chystám svou obžalobu vedení koncernu. A některých politických stran. „Panebože, jak to spolu souvisí?“, řeknete si asi. Jste-li zvědaví, čtěte dál.

Je to sice zpráva už poněkud starší, ale někdo ji možná dosud nečetl nebo neslyšel. Povinně si tykejte, nařídilo zaměstnancům vedení obchodních řetězců Kaufland a Lidl.

A toto je ten pravý důvod, který mě tak zvednul ze sedla.

Na téma vykání a tykání v v zaměstnání (a třeba i v Lidlu) bylo napsáno pár článků a úvah. Zajímavá je třeba tato od M. Kašpárka nebo od Františka Schildbergera. Nechci zde řešit jazykové úzy v cizích jazycích, ani historický výklad a tradice. Ani bych se nechtěl zaplést do kvantifikace přínosu tohoto druhu oslovení, ať již z pohledu zaměstnance, managementu nebo majitele firmy. Patrně nejvíc jsem se o pravidlech dočetl v této inspirující bakalářské práci, která vznikla ještě před rozhodnutím soudruhů (kde jenom udělali chybu?) z - nejen - západoevropských molochů Lidl a Kaufland.

Musím říct, že téma vykaní a tykání zpracovávám i kvůli osobní zkušenosti. Ano, i já jsem byl oblažen zážitky z kanceláří typu open space, z prostředí multi-kulti firmy. I já jsem byl srozuměn s tím, že my jsme všichni Gogo. Pardon: že si musíme tykat. Po jedenáct dlouhých let jsem to skousl. Pak už to dál nešlo. I to povinně-nepovinné tykání byl jedním z důvodů, proč jsem frnknul z té zlaté klece.

Četl jsem i některé další zajímavé názory na vzájemné oslovování zaměstnanců uvnitř firmy, ale v žádném z nich naplno nezazněla - podle mě - tu nejdůležitější věc. Že vykání a tykání je akt ryze soukromého rozhodnutí. Že jde o svobodnou volbu a dobrovolnou dohodu dvou lidí. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že povinné nařízení o tykání je protiprávní, že jde o násilné vlámávání se do soukromé sféry jednotlivce. Tykání - to není dress code, který, když jsme z práce zase zpět doma, si můžeme odložit na ramínko. Co budou chtít tyto koncerny příště? Vědět, kdy mají ženy své dny? Značku intimní kosmetiky? Jinak všimněte si, že si tyto  praktiky dovolí jen ty největší firmy. V malé kanceláři by si to dovolil jen málokdo.

Jsem již ve středním věku a většinou tykám mladším lidem. Jsem tradičně vychovaný. Mně zase tykají někteří starší lidé. Dědovi od své ženy jsem vykal až do jeho smrti. Měl jsem ho za vlastního. Tykání povolím těm lidem, kterých si vážím; nevadí mi to a nemám s tím sebemenší problém. Ani s tím, že já sám jim vykám. Klasické prostředí menších měst, vesnic a uzavřených komunit k této praxi inklinuje.

Naopak: proti pokusům těch lidí, kterých si nevážím nebo těch, které neznám, mně tykat, se vždy ostře ohradím s tím, že jsme spolu rozhodně krávy nepásli. Jedno, zda jsou to jedinci starší či mladší.

Generační rozdělení na TY a MY už jsem na Výstřelu už jednou řešil. Pokud tykám mladším lidem, se kterými jsem se na tom domluvil, nemusí v tom být nedostatek úcty nebo nějaká „věková“ povýšenost. I mezi mladými jsou tací, kteří něco dokázali, kterým fandím. Takovým později tykání sám nabídnu. Ale opět je rozhodnutí na mně a na nich. Žádná třetí strana o tom nerozhoduje.

Pokud v televizním zábavném pořadu vidím, jak 20letá vycházející hvězdička bezostyšně tyká elegantní dámě v letech, která má za sebou řadu významných rolí, říkám si, zda jde o osobní rozhodnutí obou zúčastněných, zda je více na vině specifičnost profesního prostředí (film, divadlo, …) nebo jde o naprostou neúctu jedné strany. Nedokážu si něco podobného představit např. v učitelském sboru.

A konečně: proč ty politické strany? Jakou mají souvislost s tykáním a s vykáním? Protože se - zvlášť některé ty pravicové nebo si aspoň na serif_soukromi.jpgpravici hrající - pořád ohánějí svobodou a stylizují se do role ochránců soukromí. Ale já pořád neslyším nikoho z vrcholných představitelů těchto stran, který by se zastal takto ponižovaných zaměstnanců korporátů. (Kdo by rád korporát?) Kdy se konečně objeví ten neohrožený šerif z Divokého západu a zařve: „Dej už konečně pryč ty špinavý pracky z jejich soukromí a neser se do věcí, na který nemáš nejmenší právo a po kterých Ti nic není!“