Výstřel - texty s nábojem

Přes 2 mega více či méně rozhodnutých voličů včera na Primě sledovalo estrádu uchazečů o prezidentský úřad. Srandy kopec a obrovská bžunda, kdyby šlo například o volbu komika století. Jenže my volíme prezidenta této země. České republiky. Naší vlasti, kde my, Češi, Moravané a Slezané žijeme již více než 1000 let. Tento pátek a sobotu určíme, kdo bude po příštích 5 let vrchním velitelem našich ozbrojených sil. Takže by nám asi nemělo být jedno, kdo tuto funkci zastává.

Jak už víme, ve druhém kole se střetnou současný prezident Miloš Zeman a druhý postupující z 1. kola, profesor Jiří Drahoš. Co odhalila včerejší debata a co je jeden z hlavních důvodů, proč nemůžu obálku s tímto jménem hodit do urny?

Kámen není kokos a Ukrajina není Senegal

Vraťme se letem rozbouřeným světem do patrně nejvíce exponované části debaty, která se týkala migrace. Všimněte si okamžiku, kdy se začíná hovořit o výzvě Vědci proti strachu a lhostejnosti, se kterou pan profesor ztotožnil, což také stvrdil svým podpisem.

Tato výzva vznikla dne 17. srpna 2015, tedy v době, kdy vrcholila evropská migrační krize. Přicházeli k nám lidé (cit. Wikipedie) „…ze zemí Blízkého a Středního východu (zejm. Syřané, Afghánci, Iráčané), subsaharské Afriky a západního Balkánu.“ Byla to tedy přímá reakce na tuto událost, a ne, pane profesore, na migraci pěti lovců sobů ze Sibiře na Aljašku přes zamrzlou Beringovu úžinu.

Vraťme se ke včerejší diskusi. Zajímavý byl zejména okamžik, kdy se debata stočila na problém přijetí 2600 uprchlíků, které bychom měli přijmout na základě kvót, jak o nich pan profesor mluvil při setkání Kolegia Paměti národa v pražské Lucerně. Byť najednou kvóty vehementně odmítá. Ale jen blbec nemění názory 2 dny před volbami, že?

V momentě, kdy tento distingovaný pán a významný vědec zjistil, že mu publikum není - mírně řečeno - příznivě nakloněno, tak pod tlakem okolností začal náhle hovořit o migraci z Ukrajiny.

Přesně řečeno, pronesl tyto věty: „Řekl jsem jenom, že Česká republika by mohla takové množství lidí, Ukrajina, a myslel jsem tím nejenom migranty … Hvízdáte proti Ukrajincům, Vietnamcům, lidem z Balkánu. A dovolte, pane prezidente …“

Toho si nešlo nevšimnout. A samozřejmě to postřehl i Miloš Zeman, který okamžitě vypálil: „Něco jiného jsou muslimští migranti, nepleťte si je s Ukrajinci, to je úplně jiná kultura". Ostatně není to jediné pochvalné vyjádření současného prezidenta, která se týká pracovitosti a schopnosti jiného národa (např. Vietnamců) plně se integrovat. O tom Zeman nikdy nepochyboval a v těchto věcech je naprosto konzistentní. A co se týče přijetí Ukrajinců na naše území, tak s těmi (až na některé sexuální predátorky) nemá současný prezident žádný problém.

Jen dodávám, že to byl Zeman, který se podstatným zasloužil o návrat asi 40 rodin našich krajanů z volyňské oblasti. Celou tuto akci zaštítil a dokázal přinutit státní úřady a příslušná ministerstva, aby konaly tak, jak mají. Inu, to není jako stáhnout králíka.

Slušnost? Ne, děkuji, raději odvahu

Back To Drahoš. Respektive k jeho slovům o Ukrajincích. Proč tak učinil, je nabíledni. V rozbouřené atmosféře neměl odvahu říci: Ta výzva se týkala zejména uprchlíků s převážně muslimských zemí a já si za ní pevně stojím.

Snaha otupit ostří zjevně nabroušených části návštěvníků karlínského divadla konfrontační debaty byla naprosto zjevná. Jenže to byl také okamžik, který odhalil charakter pana profesora v plné nahotě.

Ony totiž v životě nastanou situace, na které vás nepřipraví žádný mediální poradce. Ani vás nezachrání (diváci si toho jistě všimli) naslouchátko v uchu či blok plný detailních poznámek. Jsou okamžiky - a u vrcholných politiků k tomu dochází poměrně často - kdy zůstáváte proti řvoucímu davu v naprosto nepřátelském prostředí zcela sami. A když už se to moc zadaří, stojí vám po boku pouze několik nejvěrnějších přátel a spolupracovníků. A opačně: všichni ti, kdo mají se současným prezidentem cokoliv do činění, si mohou být jistí zlobou a pomstychtivostí všech pravověrných vyznavačů lásky, pravdy, sjednocování a velkorysosti. Bohaté zkušenosti s tím mají například Jiřina Bohdalová, Jarek Nohavica, Filip Renč, Jan Kačer, Zdeněk Troška i Jiří Suchý.

O nenávisti a o tom, jak zvládat podobně vypjaté situace, by Vám, pane profesore, mohl Zeman něco povídat. Ve svém politickém životě jich zažil až až a i takový politický matador, jako je Václav Klaus, musí férově uznat, že s takovou mírou hostility se asi přece jen nesetkal.

Ono není vůbec jednoduché ustál fauly v podobě zrady poslanců vlastní strany, kteří v prezidentské volbě dají hlas protikandidátovi. Btw, nevíte kde je jim teď konec? Zaorálek, Špidla, Sobotka ….pište si ta jména. :)

Ono není vůbec snadné ubránit se smršti červených karet, nadávkám pískajícího a řvoucího davu, který po vás hází vejce, mimochodem lidí, kteří se ohánějí slušností na každém kroku.

Je velmi těžké čelit uměle vyvolávaným kauzám, které média nezapomenou nikdy pěkně rozmáznout. Vzpomenete si ještě na tu neskutečně trapnou snahu několika „odborníků“, aby prezident Zeman předčasně předal vyznamenání Nicolasi Wintonovi, zachránci stovek židovských dětí?

Také vám utkvěla v paměti příhoda s vyznamenáním strýce bývalého ministra kultury Hermanna známého - neznámého Jiřího Bradyho? Pamatujete se na něj ještě někdo? Svému účelu posloužil dobře, ne?!)

Fanatická podpora médií všech formátů, které se všem Zemanovým soupeřům dostává ve vrchovaté míře, čouhá jako sláma z bot. Výsledek? Důvěra lidí ve schopnost médií informovat o konkrétní situaci skutečně objektivně dlouhodobě klesá a připomíná hvězdu na noční obloze. Tak teď už si jen přát, aby konečně našla své dno a měla se od čeho odrazit. A jaká je důvěra v prezidenta Zemana? V říjnu minulého roku to bylo 51 %. Mimochodem: nevíte přesně, kolik rozhovorů už profesor Drahoš stačil novinářům rozdat mezi prvním a druhým kolem? Tipl bych tak 20. Paní Drahošová, můžete být naprosto v klidu, nejen ČT vám fandí! To vidí naprosto celá republika, nejen Vy. Á propos, chtěl jsem se zeptat: notičky do čtvrteční diskuze už vám poslali? Je všechno v pořádku?

Prezident nesmí být trhací kalendář, řekl by chlap s gulama

Už dlouhou dobu Zeman čelí narážkám na svůj zdravotní stav. Budu upřímný - je jasné, že nikdo z nás nemládne. Někdy je to horší (včera opravdu nebyl ve formě), ale jindy vypadá prezident naprosto v pořádku. Např. při rozhovoru s Rayem Korantengem na TV Nova toto pondělí. Kdo je aspoň trochu objektivní, musí přiznat, že slova o zubožené trosce, o ožralovi, který to má „za pár“, člověku, který umírá na rakovinu, jsou falešná, zlá a prázdná, jak by řekl Zemanův věčný rival a názorový oponent, bývalý prezident Václav Klaus. Zajímalo by mě, zda titíž lidé, kteří z žádného pohybu současného prezidenta nespustí ani na vteřinu oči, byli stejně kritičtí ke zdravotnímu stavu prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Ale popojeďme, čas kvapí.

Každý politik je během své kariéry vystaven nemilosrdnému tlaku veřejnosti. Vyrovnat se s ním ale umějí jen ti nejotrlejší. Politika, to není jako přeříznout fošnu.

Prezident Zeman ustál i demisi - nedemisi Slávka Sobotky (Sbohem a šáteček). Nerozsypal se ani při rozhovoru s Angelou Merkelovou, která všem tvrdí, že příval běženců a každého, kdo ji poprosí o pomoc, zvládne, ale chraň nás pámbů, jestli jí v tom sousedé Německa hned teď nepomohou. To pak uvidíte ten Drang nach Osten se vším všudy. Slušnost a poslušnost, pane Drahoši, od sebe dělí jen 2 písmena. A politika není procházka růžovým sadem, kde s Vámi každý jedná v rukavičkách. Je potřeba, abyste měl nervy z ocele, ostré lokty a občas ikachní žaludek. To byste měl mít při jednání s německou kancléřkou -budou-li nějaká - na mysli.

Vyrovnanou partii sehrál Zeman také s premiérem Ruska Medveděvem a vyšlápl si dokonce na nejmocnějšího muže planety, Donalda Trumpa. Drzá připomínka slibu amerického prezidenta, že přesune velvyslanectví Spojených států v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma, bude možná prostořekého prezidenta Zemana stát návštěvu v Bílém domě. Ale nešť, nebyl tam ani slušňák Kiska (mimochodem, ten nebyl ani u britské královny, na rozdíl od Zemana).

Ale kdo chce vyhrát, ví, že něco zkrátka vsadit musí. Protože jak tvrdí text Michala Horáčka, neúspěšného kandidáta z prvního kola a podporovatele nevýrazného Jiřího Drahoše, kterému by nadevše slušela přiléhavá přezdívka „Nevím“: „Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.“

Nelze než souhlasit, protože tím prezident Zeman bezesporu byl, je a bude, i když možná skončí u objímání stromů někde na Vysočině. Ale jsem přesvědčen o tom, že na to má ještě dostatek času.