O KVALITĚ A PRŮMĚRNOSTI
Asi každý z nás si v životě zanadával na špatný výrobek. Žehlička, pračka, pevný disk přestaly fungovat po půl roce, boty se vám rozpadly po několika měsících. Nic nového pod sluncem, běžná věc, dalo by se říct. Co je příčinou toho, že některé nově zakoupené věci slouží tak jak mají, a jiné nikoliv? Nepatřičné zacházení. Nadměrné zatížení. Ale především špatně odvedená práce zaměstnance nebo zaměstnanců podniku, který dotyčný produkt vyrábí. A nedostatečná následná výstupní kontrola tamtéž.
Kam tím mířím? Na těchto stránkách najdete mnoho příspěvků – básničky, blogy, vtipy, citáty, povídky. Některé jsou výborné, některé dobré, jiné průměrné. A pak jsou tu ty, jejichž kvalita je žalostná. Nemám na mysli zpracovaní nápadu, námět, téma samotné, ani stylistickou povahu textu. Trápí mě hlavně gramatická úroveň takovéhoto „výrobku“.
Jistě, můžete namítnout, že v případě básně jde o specifický literární útvar, který nemusí zcela respektovat gramatická pravidla. To skutečně nemusí, pokud takováto porušení jsou záměrná, mají v básničce svůj význam, o něčem vypovídají - zkrátka dávají jí jakýsi třetí rozměr.
Bohužel ve spoustě přidaných příspěvků tomu tak není. Malá, velká písmena u vlastních jmen nebo na začátku věty, tvrdé či měkké i/y, í/ý, mě/mně, shoda podmětu s přísudkem - všechno jedno.
A ta fůra překlepů. Přitom většina textových editorů má v sobě zabudovanou kontrolu pravopisu, která je schopna v řádu několika minut právě takovýto překlep odhalit.
O co mi jde? Řeknete si: „Vždyť je to jedno, čeština není důležitá, hlavně, že to bylo rychlé a pěkné a básnička se líbila.“ (Opravdu?) „A vůbec, k čemu nám to je ? Není jedno, jaké í/ý napíšeme ve slově tmavý?“ Není, protože textu to může dát jiný význam. (výskat x vískat).
Mně by se líbila tato rovnice: 2+2 = 22. Vypadá moc pěkně a dobře se to pamatuje. Anebo třeba tvrzení, že slepice, jepice a opice patří biologicky ke stejné čeledi. Železo by mohlo být plyn a Karel IV. by mohl žít ve 4. století; ať se to neplete!
Skutečně to není jedno. Jsou to nesmysly a hrubé chyby a kdo by něco takového tvrdil, je hlupák a nevzdělanec, a je oprávněně vystaven posměchu druhých. Patří mu to. Dnes žijeme v době rozvinutých technologií, kdy si můžeme spoustu věcí vyhledat a ověřit na internetu, popř. během krátké doby získat odpověď přímo od odborníků. Nejde přece jen o rychlost, ale i o kvalitu.
Svým článkem nemířím jen do řad přispěvatelů těchto stránek, ale především na novináře, kteří tolik hýří kritikou dnešních poměrů ve všech oborech lidské činnosti, přičemž jejich vlastní text je kolikrát „ozdoben“ podobnými „perlami“. U zástupců sedmé velmoci je v případě hrubek, chyb, omylů a překlepů ostuda dvojnásobná. A právem. Nevím, jak jim říkáte vy, pro mě jsou to šlompáci, ignoranti a oslové.
A tak těmto šlempákům z celého srdce přeji, aby dostávali dopisy a maily plné chyb a hrubek, aby si kupovali výrobky, které budou fungovat jen na dobré slovo, přeji jim nedopečený chléb, křivě vykachličkovanou koupelnu, tupé nůžky jejich kadeřníkům.
Jak tragicky to dopadá, když se několik takových „borců“ sejde na společném díle, můžeme dnes vidět ze smutných tváří pozůstalých v soudním procesu ohledně stavby železničního mostu ve Studénce. Češtinou to jen začíná.
Všem ostatním, kteří dělají svou práci poctivě, vzkazuji: snažte se vždy držet nastavenou laťku vysoko, ve svém perfekcionismu neumdlévejte a nikdy neupadejte do podprůměru. Nespěchejte, vždyť nejsme na závodech, kde je mezi slepými jednooký králem. A to zvlášť, pokud se jedná o činnost, která je vám radostí a zábavou. Třeba psaní básniček a povídek.
Jistě, každý člověk dělá chyby, ale jen hlupák se z nich nepoučí. Odhalte tyto hlupáky mezi námi, pranýřujte je, vysmějte se jejich neznalosti a ubohosti. Bude to boj s větrnými mlýny, proto neumdlévejte. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, a čas oddělí zrno od plev. Díky za vaši snahu.