PROTIKLADY
Písnička o tom, o tom, jakým způsobem lze vnímat svět, jehož samotnou podstatou je neustálý střet protikladů. Nebe a peklo. Muž a žena. Bůh a ďábel. Život a smrt. Oheň a voda. Černá a bílá. Jin a jang. Horké léto a mrazivá zima. Mount Everest a Mariánský příkop.
Přesto vše dohromady tvoří jakousi magickou harmonii. Náš svět. Jaká podivuhodná síla to drží při životě, proč to tak je a jak je možné, že to pořád funguje, neví nikdo. Proč jsme tady? Odkud jdeme? Kam? Kdo zde byl před námi a kdo tu bude po nás? Co jsme zdědili a co našim potomkům předáme? Nevíme....
Prosím: lidé, neblázněte a nerušte své kruhy. Jsou symbolem dokonalosti.
PROTIKLADY
text: Rosťa Jančík
Hudba a zpěv: Magdaléna Růžičková
Kontrabas: Lukáš Pelc
1.
Je pravda a lež,
tak stůj nebo běž.
Tak to prostě chodí -
umírá se a rodí.
Je sám a je pár,
je chlad a je žár,
je jeden a jsou oba,
je láska a je zloba.
2.
Je verš a je rým,
je jiskra a dým,
není hrom bez bouře
a ohně bez kouře.
Je dlaň a je pěst,
je faleš a čest,
není peklo bez nebe.
Já nejsem nic bez Tebe.
3.
Je žena a muž,
je ještě a už.
Je už a také ještě
Slunce i kapky deště.
Je ďábel a Bůh,
je voda a vzduch.
Je nikde a je všude,
a tím se uzavírá kruh.
MEZIHRA
4.
Je růže a blín,
je Slunce a stín.
Není chaos bez řádu,
stoupání bez pádu.
Je radost a žal,
je krok a je cval.
Je zámek, k němu klíče,
rozum, co hlídá chtíče.
5.
Je dur a je mol,
je smích a je bol.
Jsou koráby i vory
jsou nížiny a hory.
Je cukr a sůl,
Je celek a půl
Jsou nálezy a ztráty,
je svoboda, jsou dráty.
6.
Je plátno a rám
Je Bůh a je chrám
a na kostelech kříže.
Jen víra, žádné mříže.
Je ďábel a Bůh,
je voda a vzduch,
Je nikde a je všude,
a tím se uzavírá kruh.